Konec stříbrného věku (Jasutaka Cucui)

28. dubna 2014 v 18:31 | Akiyama Kara |  Recenze
Autor: Jasutaka Cucui
Originální název: 銀齢の果て (Ginrei no Hate)
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2011
Anotace: Konec stříbrného věku je sžíravá satira plná černého humoru, reagující na problém stárnoucí populace. Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování, v jehož rámci bude tato obtížná část populace značně redukována, a tím pádem odpadne současné vládě alespoň jedna nepříjemná starost. Kuničiró Utani z města Mijawaki rovněž překročil sedmdesátku a společně se svými přáteli musí čelit skutečnosti, že podzim jejich života nebude zdaleka tak klidný, jak si představovali. Nesourodá skupinka přátel z dětství, nyní však v poměrně pokročilém věku, mezi nimiž nechybí bývalý armádní důstojník, profesionální zápasník na odpočinku či kněz, se připravuje na svou zřejmě poslední bitvu.






Na Konec stříbrného věku jsem našla spoustu rozporuplných recenzí. Jiným čtenářům například vadilo, že je to nuda, že nenašli tu sžíravou satiru, na kterou se těšili. Má odpověď? Asi neumí číst. Konec stříbrného věku, jak už obálka napovídá, je drsný, brutální a nechutný. Jenže tahle knížka prostě nemá pobavit. Srovnání s Hunger Games mi připadá dost nemístné.

Hlavní rozdíl je, že od tohohle nemůžete čekat žádnou naivní YA. Žádné milostné trojúhelníky, ale tvrdou realitu. Nejhorší na tom všem totiž je, že taková reforma, která by nařizovala důchodcům nad sedmdesát se pozabíjet, by mohla vzniknout klidně zítra. Nebo pozítří. Nebo za rok.

Jak už to tak bývá, tváří v tvář smrtelnému nebezpečí se ukáže, kdo je chladnokrevný zabiják a kdo se nemůže smířit s tím, že zemře. Spousta ze starých lidí se zbláznilo, někteří prostě odešli na smrt a někteří v tom spatřili příležitost zabíjet. Když už mám srovnávat s Hunger Games, tohle je jedna obrovská výhoda. Na začátku mi jména mírně splývala, ale po chvilce jsem si v pohodě zvykle. Nutno podotknout, že vás žádný přespříliš překvapivý konec nečeká. Všechno, co se stalo, by se dalo všeobecně při podobné situaci předvídat.

Na druhou stranu se tam odehrálo pár scén, které jsem v životě nečekala. Situace, kdy se Stříbrné bitvy účastní bývalý ošetřovatel opravdu nedůtklivého slona nebo bývalý lovec verlyb je značně zajímavé. To ale nemění fakt, že od začátku víte, kdo vyhraje bitvu.

Ačkoliv jsem v posledním duelu fandila spíš druhé straně, výsledek byl, jak už jsem psala, předvídatelný.

Autor konec nechává navíc poměrně otevřený a dává prostor úvahám. Ačkoliv má kniha jen asi sto stran, celou tu dobu mi nedala spát spousta věcí - krutost, stát a další dnešní problémy, které se daří Cucuimu skvěle zkritizovat. Jeho styl je poměrně čtivý a i když je to společenská satira, nikde není žádné hluché místo a nezabředává do zbytečných úvah.

Po Paprice (recenze) je to trochu něco jiného, ale Konec stříbrného věku je jedna z těch lepších knih. Mě opravdu zaujala a Cucui se tímto stává jedním z mých nejoblíbenějších japonských autorů. Pokud máte tu příležitost/zajímáte se o Japonsko, rozhodně si ji přečtěte.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lokusta Lokusta | Web | 28. května 2014 v 15:52 | Reagovat

To si chcem určite prečítať. Vyzerá to zaujímavo a o probléme starších ľudí v Japonsku viem, ale v podstate to je aj problém európsky, či lepšie povedané problém vyspelých krajín. Hneď si ju idem objednať. :) Mimochodom, nechápem, ako môže niekto porovnávať túto knihu z YA, len som si prečítala obsah a je mi jasné, že je to nemožné. Popravde, ani ty si nemusela. Načo si kaziť recenziu, ktorá sa mi mimochodom páčila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama