Hina Macuri (雛祭り)

5. března 2014 v 17:34 | Akiyama Kara |  Japonsko
Tenhle článek jsem tu měla v rozepsaných už dlouho a vlastně ani nevím proč, ale hned 3. 3. mi přišel dopis s velmi obsáhlým popisem, reáliemi a pohledy (které sem ale dávat nehodlám). Teď poslední dobou jsem zase chytila slinu, takže tu bude víc článků o Japonsku. Třeba se můžete těšit na jídlo, k čemuž mě jaksi inspiroval Hannibal (kdo viděl, pochopí).



Hina Macuri (festival panenek), nebo také Hina no Sekku (festival panenek) či Momo no Sekku (festival broskvových květů) se slaví vždy 3. března v rodinách s malými dětmi (děvčaty). Rodiny obvykle začínají předvádět panenky už v únoru a uklízí je okamžitě potom, co festival skončí. Pokud necháte panenky na místě do 4. března, podle pověr hrozí, že se vaše dcera pozdě vdá. Hlavní atrakcí tohoto svátku jsou panenky Hina Ningjó, které stojí či sedí na stupňovitém podstavci pokrytým červenou látkou. Všechny tyto panenky jsou oblečeny ve stylu období Heian (8. - 12. století), ze které také svátek pochází.

Původně vznikl ze starobylého svátku Hina Nagaši (doslova plavení panenek), kdy byly panenky naaranžovány na loď a posílány po řece do moře. V té době lidé věřili, že panenky mohou obsahovat zlé duchy, takže přeneseně se tak těchto duchů zbavovali. Svatyně Šimogamo, součást chrámového komplexu Kame v Kjótu, Hina Nagaši v nedávné době ještě slavila a mniši posílali panenky po řekách Takano a Kamo, aby se modlili za bezpečí dětí. V současnosti se od toho ale upustilo, protože se loďky zachytávají v sítích rybářů. Nyní je posílají ven na moře a když jsou diváci pryč, lodě vyloví a v chrámu je spálí.



Dnešní podoba je samozřejmě poněkud odlišná. Dnes se věří, že když se dítě dotkne panenky, smůla se přenese na panenku. Jak už jsem psala, hlavní složkou jsou Hina Ningjó, panenky na stupňovitém podstavci. Ten má celkem sedm pater, z nichž každá má své typické panenky a docela přísná pravidla pro to, co zde smí či nesmí být. Jsou různé verze, nejčastější v domácnostech je ta o pěti schodech, já vám ale představím tu největší a to o sedmi patrech. Začnu tím sedmým. Na něm se nacházejí různé věci, které byste mohli nalézt v paláci.

Nejtradičnější je například džubako, což je sada lakovaných krabic na potraviny buď vertikálně svázaný provazem, nebo uzamčený pomocí jakéhosi držadla. Existují i dnes a podobají se bento boxům. Mají dvě či tři patra, ale potraviny od sebe nemusí být nutně oddělené. Také se v něm často připravují novoroční jídla. Další složka sedmého patra může být gogako, nosítka. Pokud jste ještě nikdy neviděli nosítka z Japonska, od těch používaných jinde se docela liší, hlavně tím, že nemají "tyče" umístěné na spodní straně, ale v podstatě na střeše. Jsou k vidění hlavně ve filmech, můžu doporučit zfilmovaný Genji Monogatari nebo třeba Samuraj větroplach, který se objevil na letošním Eigasai. Následuje opět jeden oblíbený dopravní prostředek. Je to gošoguruma, tradiční kočár oblíbený heianskou šlechtou a tažený volem.


zleva gogago a gošoguruma

Dostáváme se o stupínek výše. Zde se nachází věci denní potřeby, například tansu, komoda s obvykle pěti zásuvkami, nagamoči, dlouhá komoda pro skladování kimon, hasamibako, menší skříňka na skladování oblečení, obvykle se umísťovala na vrch nagamoči, kjódai, malá skříňka se zrcadlem na vrchu, haribako, což by se dalo přeložit jako krabička na šití, dvě hibači, což je takový zvláštní malý gril, daisu, speciální stolek na čajový servis, oča dógu nebo ča no ju dógu, set na čajový obřad. Zní to trochu složitě, ale tolik obrázků sem dát nemůžu, takže se vám zobrazí po kliknutí na název.

Toto je celé patro, patrně sloučené s jiným.


Na pátém schodě sedí tři samurajové či pomocníci, z každé strany obklopeni nějakou rostlinou, kteří mají za úkol chránit císaře a císařovnu (k těm se také dostaneme). Mají přesně určeno, kde který bude sedět. Z leva do prava jsou to nakidžógo, sentimentální pijan, okoridžógo, hašteřivý pijan a poslední waraidžógo, veselý pijan. Každý samozřejmě vypadá a je oblečený úplně jinak.



Na čtvrtém schodě sedí dva ministři, daidžin. První z nich, Udaidžin, Ministr po pravici (drze jsem si vypůjčila překlad z Příběhu prince Gendžiho) je tradičně zobrazován jako mladý muž, kdežto Sadaidžin, Ministr po levici, by měl být mnohem starší. Protože panenky jsou umístěny v ohledu k sobě, Ministr po pravici sedí vůči divákovi vlevo a Ministr po levici v pravo. Je to celkem logické, protože se bere ohled na postavení císaře a císařovny. Také je obvyklé, že oba ministři u sebe mají luky. Mezi nimi leží kakebanzen, stolek na misky, také známý jako o-zen, hišidai, podstavce, na kterých leží rýžové koláčky hišimoči. Úplně v pravo je Ukon no tačibana, mandarinka (strom) a vlevo zase Sakon no sakura (japonská třešeň).

Ministr po pravici a kakebazen

Dostáváme se ke třetímu schodu, na němž jsou gonin bajaši, pět muzikantů. Jak je možné, že jsou umístěni nad ministry? V období Heian byli hudebníci velmi vážení. Všichni jsou to ale muži. Na dvoře byly samozřejmě ženy, které hrály na nástroje, ale většinou šlo o milenky šlechticů. Ale zpátky ke gonin bajaši. Není úplně přesně dáno, jestli stojí, nebo sedí, já se budu barbarsky řídit obrázkem, abyste je poznali. První hráč má malý bubínek taiko, sedí. Druhý má velký buben ócuzumi a stojí, třetí má ruční bubínek kocuzumi a stojí, čtvrtý má flétnu fue nebo taky yokobue, sedí a poslední je zpěvák, utaikata, který také sedí a v rukou drží vějíř sensu.




Na druhém schodě můžete najít sannin kandžo, v překladu čekající dámy. Jsou to tři dvorní dámy, z nichž každá drží nějakou věc sloužící k přípravě saké. Z našeho pohledu, dáma na pravé straně drží Nagae no čóši, držák na saké s dlouhou násadou, dáma na levé straně zase Kuwae no čóši, konvici na saké a dáma uprostřed má Sanpó, stolek na saké. Mezi dvorními dámami jsou takacuki, podstavce, na kterých je často hišimoči.


A to nejlepší na konec - první schod. Zde jsou jen dvě panenky, známé jako dairi bina, císařské panenky. Dairi znamená císařský palác. Asi není tak těžké uhodnout, co za panenky to je - Obina, císař, a Mebina, císařovna. Císař drží něco jako rituální obušek, šaku, císařovna zase vějíř. Za každým z nich jsou zlaté zástěny bjóbu, buď se vzorem, nebo úplně bez vzoru. Občas jsou tu také japonské stromy, svícny bonbori nebo lampiony hibukuro. Souprava by také měla zahrnovat příslušenství umístěné mezi postavami, sanbó kazari, které se skláda ze dvou umělých větví broskve, kučibana. Tradiční uspořádání je, že císař sedí z vašeho pohledu vpravo, v moderním uspořádání zase v pravo.


A zde je na obrázku celý podstavec, kterému se v japonštině říká hina dan. Uspořádáni se liší region od regionu, hlavně mezi Kantó a Kansai, umístění postav v patrech se ale neliší. Červená látka, která stupně pokrývá, se jmenuje dankake, nebo také hi mósen.

Kliknutím na obrázek zvětšíte.

Obvykle se během festivalu pije širozake, saké z fermentované rýže. Jedí se barevné hina arare, sušenky s cukrem nebo sojovou omáčkou (region od regionu se to liší), a hišimoči, obarvené rýžové koláčky ve tvaru diamantu. Často se také podávají čirašizuši (suši ipět ochucené cukrem a octem, podávané s čerstvými rybami a dalšími ingrediencemi). Další tradiční jídlo je slaná polévka ušiodžiru obsahující škeble ve skořápce. Škeble v jídle jsou symbolem sjednoceného a klidného páru, protože dvě části škeble k sobě dobře pasují. V této době se také zpívá jedna speciální písnička.

Tak, to by bylo pro dnešek všechno. Doufám, že se článek líbil. Nakonec tu mám takové domácí video, které jsem objevila na YouTube.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 8. března 2014 v 15:48 | Reagovat

Japonsko je zkrátka úchvatná země a ty jejich zvyky, výrobky, festivaly, kuchyně .. zbožňuji to všechno! Píšeš krásně obsáhlé články, snad se ani neptám, jak dlouho ti něco takového trvá :D

2 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 8. března 2014 v 21:35 | Reagovat

[1]:: Jé, děkuji, to jsem ráda, že se líbí. (^-^)v
Heh, přiznám se, že to nepočítám. :D Hrozně dlouho trvá jen vyluštit znaky, dohledat různé maličkosti... A pak to už jen sepsat. :D

3 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 12. března 2014 v 11:26 | Reagovat

Máš moc hezký blog. .)

4 Luffieei Luffieei | Web | 12. března 2014 v 19:31 | Reagovat

Skvělé být o něco chytřejší! Japonsko je nádherná země, kéž by se mi poštěstilo podívat se sem jednou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama