Vládci času

21. ledna 2014 v 14:46 | Akiyama Kara |  Recenze
Jak už jsem psala v novoročním článku, letos se převratně změní systém recezní. PR recenze omezím na minimum a více se budu věnovat knížkám, které souvisí s Japonskem, výjimečně těm, které mě opravdu hodně zaujaly. Tentokrát jsem ale vybrala jednu, jejíž děj se odehrává v Japonsku za dob bojů mezi Tairy a Minamoty. Narazila jsem na ní v knihovně, čirou náhodou, a tak jsem jí ihned vzala.







Autor: Lucie Lukačovičová
Originální název: Vládci času
Nakladatelství: Klub Julese Vernea Praha
Rok vydání: 2007
Anotace: Japonsko v době válek rodů Taira a Minamoto... Uprostřed chaosu a bezvládí má lidský život nepatrnou cenu. Mezi intrikami a bojem o moc se proplétají příslušníci dvou prastarých rozvětvených rodin - a kořeny jejich nepřátelství sahají mnohem dál než k pouhé touze po vládě a po sjednocení země. Dva nesmiřitelné náhledy na svět a čas, dva protivníci, kteří se budou střetávat až do posledního dechu, až do naprostého zničení. Přesvědčeni o své pravdě volají k bohům oděným do světla i ke svým předkům bdícím v temnotě. Přišel čas zvolit si strany...


Důvod, proč dělám na tuhle knihu recezni, je ten, že pochází z pera české autorky. Lucie Lukačovičová se nechala inspirovat japonskou kulturou, o kterou se sama zajímá, a stvořila příběh, který se odehrává na pozadí války mezi Tairy a Minamoty. Zároveń tu máme ale také malý "fantasy prvek", totiž vládce času, ty, kteří dokáží ovládat čas. Je to nejen Shikyaku, ale také potomci Tairů a dvorní dáma samotné císařovny.

První, za co musím autorku pochválit, jsou reálie. Opravdu si o Japonsku zjistila nemalé množství informací a krásně se jí podařilo proplést starou mytologii, pověsti a reálné historické události. Nicméně mám také několik výhrad. Autorka sama v doslovu uvádí, že některé japonské zvyky byly jednoduše vynechány, protože by je evropský čtenář nepochopil. Můj názor je, že to nebyl zrovna nejlepší krok, protože když už píšu něco ze starověkého japonska, přece jen by bylo dobře všechy dávné zvyky a tradice vzít v potaz.

Další plus ode mě autorka získává za postavy. Ačkoliv se mi na začátku trochu pletla jména Tairů a Minamotů (díky bohu za Dějiny Japonska a rodokmen), ke konci jsem s tím neměla žádný problém. Hlavně proto, že autorka dokázala každou z nich něčím ozvláštnit a udělat jí jedinečnou. Mojí oblíbenkyní se stala Ko no Shikiyaku (Vražedkyně dětí). Měla v sobě nějaké neidentifikovatelné kouzlo a navíc po celou dobu děje ani jednou nepromluvila. Je to hodně zvláštní, ale díky tomu získala kniha zase nějaká plus navíc.

Jak už jsem řekla, krásná kombinace mytologie a historie, nicméně je tu něco, co se mi trochu nelíbilo. První a podle mě značně důležitá věc je transkripce. Ano, já osobně schvaluji používání anglické transkripce na blozích a je každého věc, jak japonštinu přepisuje, ale nelíbí se mi anglický přepis v knihách. Ve vládcích času je v Hepburnu úplně vše a to bez vysvětlivky nebo nějaké poznámky. Můj názor je, že pokud chci Hepburn použít, musím dát čtenářům vědět, protože hlavně u knih je to nebezpečné. Český čtenář anglickou transkripci znát vůbec nemusí, nedej bože japonštinu. Takže to je první věc.

Druhá věc je celkem nepodstatná, ale i tak jí musím zmínit. Pokud jste čekali podle anotace červenou knihovnu, tak jako já, rozhodně se nedočkáte. Kniha se točí spíš kolem války (jak mezi rody, tak i o čas) a Ario nebo Shikyaku se zde vyskytují opravdu jen sem tam. Kniha je psána z různých úhlú pohledu, takže se postavy střídají a mezi těmi dvěma se o žádném vážnějším vztahu mluvit nedá.

Kniha má své klady a očividně i zápory, nicméně "pluska" převažují. Přestože necítím potřebu jí číst znovu, popřípadě jí vlastnit, je to opravdu velmi dobrý příběh a já se paní/slečně Lukačovičové klaním, protože je opravdu málo českých autorek (pravděpodobně jen jedna), které se odváží psát podle japonských reáliích. Sama už mám několik měsíců něco rozepsaného, i když ne přesně z Japonska, takže vím, jak dá vyhledávání informací a zakomponovávání do děje zabrat. Nicméně musím hodnotit trochu přísněji, mám knihy, které tuto v nějakých ohledech převyšují.

8/10


Další recezne bude následovat zanedlouho, ale to už si přečtete v jiném článku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 21. ledna 2014 v 16:40 | Reagovat

Takže česká spisovatelka? Nevěděla jsem, že by se nějaký český autor věnoval Japonsku, vlastně že by napsal něco takového.. takže určitě díky za představení :) Osobně nevím, jestli je to pravá knížka pro mě, ale už tvá recenze a samotná japonská mytologie jsou nemalé lákadla :3 Asi se po ní v knihovně podívám, ale jak to tak u nás znám, nebude na seznamu -__- Pekná recenze! Přijde mi jen trošku nelogické, že vynechala určité japonské zvyky, když už se teda rozhodla napsat něco takového...
P.S "Mojí oblíbenkyní se stala Ko no Shikiyaku (Vražedkyně dětí).." U té věty jsem se rozesmála, neptej se proč :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama