Japonština - Slovesa

5. prosince 2013 v 22:55 | Akiyama Kara |  Japonština
Právě před pár hodinami jsem dopsala článek. Zajímavý článek. Až na to, že se nějakým způsobem vytratil z blogu. Pak publikuji tenhle a on se tam jen tak objeví. (-_-) Upravím tenhle a objeví se tady! A ty komentáře!!! Blog.cz je na dobré cestě, aby se zbavil dalšího uživatele. No nic. Dneska se pokusím nějak stručně shrnou slovesa a hlavně zdvořilostní příponu -masu. Předem bych se chtěla omluvit, co se týče partikulí tak nejsem zrovna perfektní, hlavně co se týče ni a he.


Japonská slovesa jsou něco, co mě opravdu fascinuje. Mají dva časy (frájina se může jít vycpat!), neskloňují se. Nejsou tu žádné rody nebo čísla. Prostě naprosto primitivní. Jenže je tu jedno úskalí. Základ slovesa je takzvaný slovníkový tvar. Ten se používá například při hovorové/neformální mluvě a může vypadat například takto:

家に行く。
Ie ni iku.
Jdu domů.


To ještě není problém, ale stává se, že někdy musíte mluvit také zdvořile. Tady se ke slovesu přidává přípona -masu. Takže z Ie ni iku se nám rázem stane Ie ni ikimasu. Jak ale přidat koncovku? Je vidět, že to není žádné ikumasu, v podstatě je to ale pravidelné. Slovesa v japonštině mají totiž dvě skupiny:


1. skupina - Slovesa, která nekončí na iru/eru. Odtrhává se -u a zaměňuje se za -i

iku (jít) -> ikimasu
kaku (psát) -> kakimasu
macu (čekat) -> mačimasu

Jak je vidět, tak tady není žádný problém. Je jen potřeba sledovat koncovky slovníkového tvaru. Bez mučení se přiznám, že sice umím používat teorii, ale neuvádím jí do praxe, protože -masu přidávám zcela intuitivně a vždycky to bylo správně, takže jsem se nad tím nijak nepozastavovala. Což ale neznamená, že je tahle gramatika na nic! Jak říkám, jednou se objeví sloveso, které se bude lišit, a já budu v háji (jak Baťa s dřevákama).


2. skupina - Slovesa kupodivu končící na iru/eru. Odtrhává se koncovka -ru a místo ní se rovnou přidává -masu.
Ještě musím podotknout, že to nemusí být hned jasně vidět. Ono to třeba končí na riru nebo džiru. Řeknete si, že to ale na iru nekončí, protože je tam znak ri/dži. Ne, přátelé, i tohle se počítá, nezáleží na znacích, ale na čtení (laicky řečeno).

miru (vidět) -> mimasu
neru (spát) -> nemasu
taberu (jíst) -> tabemasu


Aby to nebylo tak jednoduché, extistuje také pár vyjímek, které přestože končí na iru/eru, řadí se do první skupiny. Přesně tady je mi platná ta intuice. Pro příklad uvedu pár sloves, se kterými se setkáte asi nejčastěji a která jsou (k naší hrůze) nepravidelná:

širu (vědět) -> shirimasu
kaeru (vrátit se) -> kaerimasu
haširu (běžet) -> haširimasu
hairu (vstoupit) -> hairimasu


Všechno končí na -ri, takže je to logicky podobné jako -u a -i v první skupině. Nicméně, při tvorbě japonských sloves si vždycky dávejte pozor, nenechte si radit od Google překladače a v nejhorším se obraťte na nějakého povolaného Japonce (pokud nevíte, kde něco takového sehnat, poradím v komentářích, případně jinde). Napsala jsem vpodstatě vše o úpravě japonských sloves a nyní taková malá třešnička na dortu. Jestli jste si mysleli, že je to tak lehké, tak ano, v podstatě je.

V japonštině totiž existují dvě nepravidelná slovesa, která nepatří ani do jedné z uvedených skupin, a to jsou kuru (přijít) a suru (dělat). To druhé je jedno z nejpoužívanějších sloves. Pokud mají japonci nové slovo, přidejte k němu suru a máte sloveso. Onehdy se mě kamarádka ptala, jak často si myji vlasy, přičemž použila záhadné sloveso šampónovat. To a dvě další pro příklad:

benkjósuru (studovat) -> benkjóšimasu
rjokósuru (cestovat) -> rjokóšimasu
šanpůsuru ("šampónovat") -> šanpůšimasu


Je to sice jen nudná teorie, ale se slovesy se dá zažít hodně zábavy, zvlášť pak pokud je neumíte. To pak nastávají takové vtipné problémy s komunikací s japonskými přáteli (kteří vás samozřejmě rádi opraví). Původně jsem sem chtěla přidat ještě nějaké malé milé cvičení, ale nevím, jestli byste to ocenili (?), takže pokud dáte hlas v anketě, nebudu se rozhodně zlobit. ;)

Současná idea je taková: články/lekce by vycházely vždy "po třech". Jelikož tu už nějaké články jsou, asi bych musela začít od začátku. To ale určitě nevadí, protože se mi bude líp pracovat a stejně byly takové obecné. Ale zpátky k tématu. První by byla slovíčka, vždycky určitý okruh (zájmena, barvy, členové rodiny, nábytek a podobně) a pak by přišla na řadu gramatika s použitím těch slovíček (už vidím jak po nábytku následuje článek o partikuli yo -> Sore wa wataši no isu desu yo!). Třetí článek by obsahoval testík na předchozí dva články plus možná něco z lekcí předchozích. Tak, co vy na to?

Akiyama Kara
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Lekce?

Ano 92.3% (12)
Ne 7.7% (1)

Komentáře

1 Sara Whitney Sara Whitney | Web | 8. prosince 2013 v 20:45 | Reagovat

Doufám, že se komentář zobrazí...
To zní opravdu moc dobře^^. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo tak trochu neví, kdy má použít ni a kdy he, já ale ještě k tomu válčím s partikulí de. :D Slovesa mi kupodivu zatím takový problém nedělají ani jejich časy, ale co není, může být. :D

2 Haru-kun Haru-kun | E-mail | 5. května 2015 v 21:08 | Reagovat

A jak mám poznat jestli mám využít ten druhý tvar nebo první? Prosím o vysvětlení. XD

3 Akiyama Kara Akiyama Kara | 11. června 2015 v 18:05 | Reagovat

[2]: Vtip je v tom, že to nepoznáš. :D Já to dělám tak, že pokaždé, když se učím nové sloveso, zároveň se slovníkovým tvarem (třeba hairu a taberu) řeknu i tvar -masu v přítomném čase (takže hairimasu a tabemasu). A pokud si třeba dělám slovníček, vždycky si ke slovesu, které končí na -ru ale je to -u sloveso to -u napíšu. :) Hlavní je ale se na to nevykašlat jako že se to poddá, protože pak v další gramatice je to docela dost důležité, hlavně u -te tvaru. To pak vznikají dost zábavné situace, jako že třeba Takeši místo koupání zvrací do vany. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama