ČJS, ČLO a další novinky

11. listopadu 2013 v 21:17 | Akiyama Kara |  Zápisník
Pravda, na mě trochu netradiční článek, ale momentálně jsem dost mrtvá a nechce se mi nic "pořádného" psát a už vůbec ne nad tím přemýšlet. I když rubrika Japonština je až trapně prázdná.


Abych vysvětlila název článku, poslední týden byl relativně příjemný, ale taky až nebezpečně plný nových věcí. Prvním z nich je ona ČLO, Česká lingvistická olympiáda. Já se ze zásady žádných podobných věcí neúčastním, jedině těch psacích, a i ty jsem letos omezila. Ale jakmile jsem uviděla na nástěnce ve škole papír a na něm slovo Japonec, okamžitě jsem se zapsala. Asi to není nic neobvyklého, ale opravdu jsem se překonala, protože všechny olympiády úspěšně odmítám (ano, jedna stačila).

Vážně jsem ani netušila, do čeho lezu, asi jsem prožila nějaký zkrat a teď si za to zpětně dost nadávám, ale všichni mi vyhrožují, že jestli se vyškrtnu, tak mě roztrhnou. Nicméně, pokud vás to zajímá, podívejte se na http://lingol.cz. Mimochodem, zadání školního kola, které tam je, není nic moc, ale to mezinárodní už stojí za to. Například japonské brailovo písmo, které jsem zkusila, a řekla bych, že je až směšně jednoduché, ne jako to naše.

Další věc je moje konečné rozhodnutí ohledně mých zájmů a budoucího života. Asi to bude vypadat jako naprostá blbost, ale pro mě to mělo úplně jiný význam. Ano, jde o druhou zkratku, ČJS. Rozhodla jsem se a přihlásila se do Česko-japonské společnosti (チェコ·日本友好協会) a zanedlouho budu spokojeným členem. Docela dost lidí mi nevěří, že u Japonska vydržím, a já se doopravdy nedivím, protože mnoho lidí okolo mě tuhle zálibu brzy vzdalo (a nebo přesídlili z J-Popu na K-Pop) a těch, co to berou vážně, moc není.

Takže ano, opravdu to beru vážně. K čemuž se váže jedna taková hodně zvláštní věc, která se začala minulý týden dít. Moje kamarádka to označila jako profesní deformaci, což po důkladném gůglování možná dokonce i sedí. Abych to vysvětlila, začínám zjišťovat, že jsem extrémně citlivá na slova týkající se Japonska.

Když jsem v zeměpise spala a učitel se zmínil o hoře Fudži (jako sopce), okamžitě mě to probralo docela brutálním způsobem. Pokud s někým mluvím a kolem nás je hluk, je možné, že místo "jahody" uslyším "Japonec". To samé při čtení. Jakékoliv slovo na J a můj mozek je kompletně v pohotovosti. Abych řekla pravdu, dost se děsím, co se stane, až budu jednou muset číst nahlas a stane se mi to.

Dneska jsem dočetla druhý díl Hunger Games. Všichni jsou z toho celí nadšení. No, nepopírám, že je to docela dobré, ale nepatří to mezi nejlepší knížky, jaké jsem četla. Ano, má to některé zajímavé pasáže a dobré prostředí, ale v určitých částech je to dost předvídatelné. A ne, konec mě taky moc nepřekvapil. Katniss nesnáším a snášet nebudu, Peetu taky. Ráda mám asi jen Haymitche. Začala jsem číst Serafínu a konečně po dlouhé době jsem vážně, vážně nadšená. Draci, polodraci, dokonce dost zajímavé myšlenky a jiná kultura. A konečně zas něco nového.

Plus, pustila jsem se konečně do referátu do školy ohledně Japonska (konkrétně umění), takže je to dobrá příležitost pro další a další články. Teď toho mám ale docela dost, takže žádné zázraky ode mě nečekejte. Momentálně jsem ráda jen za to, že dám dohromady pár haiku a jeden text do soutěže, který spíš ale stejně smažu.

Akiyama Kara~ (^_^)v
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama