Smrt v Japonsku - Starověk

11. října 2013 v 15:32 | Akiyama Kara |  Japonsko
Přiznám se, že mě fenomén smrti velmi fascinuje, samozřejmě z hlediska mytologie a náboženství. V poslední době jsem se rozhodla, že zabrouzdám trochu do starých kultur a dozvím se něco více o smrti tak, jak ho vnímal celý svět, od Aztéků po Kelty. A díky mojí nihon-no-filní části přišlo jako první na řadu Japonsko. V téhle části jsem jen letmo vypsala smrt a starověk, od starověku v pravém slova smyslu a od období Jajoi až do éry Kofun (část éry Jamato).



Nejstarší pohřební rituály byly v Japonsku známé již v období Džómon (10 000 - 300 př. n. l.). Vzhledem k tomu, že ještě neproběhla neolitická revoluce jako jinde na světě, Japonci byli většinou závislí na zdrojích japonských ostrovů. Poté se ale situace změnila. Po této kultuře ale poté zůstaly po celé délce východního pobřeží takzvané kaizuka (貝塚), mušle navršené na hromadě.




V období 7500 až 400 př. n. l. tyto "mohyly" sloužily i jako skládky nepotřebných nástrojů, zvířecích kostí a podobně. Ve stejné době byly provozovány také sekundární pohřby, tzn. že se ostatky mrtvého vykopaly, rituálně obarveny a poté opět uloženy do hliněných nádob.

V období Jajoi (přibližně 400 př. n. l. až 300 n. l.) se japonská společnost ohromně rozvinula a přeskočila tak několik staletí vývoje. Tyto změny se ale nerozšířily do všech koutů Japonska, ale v odlehlých regionech si rituály uchovávaly svou původní podobu. Vznikl nový druh pohřbů. Mrtvý byl vsazen do obrovské hliněné formy spuštěn do jámy v zemi a často uzavřen víkem. V období Jajoi byly tyto pohřby velmi populární. Nově se také pohřbívalo pouze na jednom místě. Například hřbitov Kanenokuma u Fukuoky obsahuje kolem 145 pohřebních nádob.

Poté přišla na řadu mohylová kultura. Pokud je vám tento název povědomý, určitě to není náhodou. I na našem území jednu chvíli probíhala mohylová kultura. V Japonsku se mohyly nazývají kofun (古墳). Dole na obrázku můžete vidět císařskou mohylu v Ósace. Její velikost je naprosto neskutečná a podle archeologů dokazuje, jak moc se japonská společnost posunula dopředu. Mohyla má zpravidla tvar klíčové dírky, i když jen náhodou. Poté se také občas objevují mohyly ve tvaru kruhu nebo čtyřúhelníku, jejichž stavitelé se nechali pravděpodobně inspirovat Čínou. Kofun ve tvaru klíčové dírky je ale typicky japonské.




Pohřební komora byla umístěna ve středu, kam byla také zapuštěna kamenná šachta pro rakev. V pozdější době jí nahradila přístupová chodba zakončená komorou z opracovaných kamenných kvádrů. Úpatí mohyl bylo obehnáno kamennými sloupky známými jako haniwa (埴輪). Nejprve šlo pouze o primitivní neglazovanou keramiku, ale později přišly i sošky domů či lodí, ale také lidí a různých zvláštních bytostí. Mohly dosahovat až 1,5 metru a podle všeho měly za úkol oddělit významného mrtvého od ostatních.




Jako u nás, i v Japonsku dávali svým mrtvým do hrobu různé předměty. V tomto období šlo o různé zbraně, zrcadla, masky koní, boty z pozlaceného bronzu a podobně. Nejtypičtější byly magatama (勾玉), korálky ve tvaru proraženého drápu (nebo taky C s dírkou nahoře), které se sice už objevovaly v odbobí Džómon, ale až teď se začaly objevovat prakticky v každém hrobě. Nejprve byly vyrobené z hlíny, později z kovu, skla nebo drahých kamenů (asi od 4. století).

Co se mohyl týče, ještě pár zajímavých informací. Největší z nich převyšuje i egyptské pyramidy a ačkoliv jsou pro jejich stavbu použity primitivní technologie, velikostí jsou srovnatelné se slavnými mohylami v Mexiku. Ačkoliv jde většinou o anonymní hroby, v oblasti Kansai jsou již připisovány konkrétním členům císařské rodiny.

V období Kofun (250 - 538 n.l.), které bývá většinou zařazováno do většího celku, období Jamato, vznikly další tisíce podobných mohyl a tato kultura přetrvala až do devátého století. Ačkoliv to vypadá skvěle, tyto změny se udály pouze ve vyšších vrstvách společnosti. Co se prostého lidu týče, ten vesele pokračovat v životním stylu z období Jajoi. Příchodem buddhismu v roce 552 se ale pohřební zvyky pomalu ale jistě měnily.

Kulturní vložka - příkad keramiky z období Kofun.

Ačkoliv v některých odlehlých částech Japonska se mohyly objevují až do 9. století, ve většině země je rok 552 synonymem pro konec mohylové kultury. Tím končí smrt ve starověku. Doufám, že vás tento článek zaujal, ačkoliv je ze všech čtyř plánovaných zdaleka nejnudnější. Příště se zaměřím na něco daleko zajímavějšího - posmrtný život a smrt podle Šintoismu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Whitney Sara Whitney | Web | 11. října 2013 v 20:40 | Reagovat

Článek mě zaujal, rozhodně to bylo moc zajímavé, o většině věcí slyším poprvé, ale je pravda, že ke studiu historie Japonska jsem se ještě moc nedostala. Podnítila jsi můj zájem.^^ Budu se těšit na další části.^^

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. října 2013 v 7:26 | Reagovat

K Japonsku mám díky svému předloňskému putování po Honšú a Kjúšú velmi pozitivní vztah. Bohužel právě do Ósaky jsem se dostal jen na poslední večer před odletem, takže "klíčovou dírku" jsem nenavštívil :-). Díky za informace.

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 12. října 2013 v 8:27 | Reagovat

Příští článek zní opradu zajímavě :)

Klíčové dírky jsou překrásné, aniž bych si to dřív uvědomila, jsou tím klíčem na druhý břeh... :) Je zajímavé, jak smrt berou Japonci

4 takara takara | Web | 13. října 2013 v 16:00 | Reagovat

Pěkný článek!!!(ode mě máš 5, jakože hvězd :D) K tobě si opravdu moc ráda chodím pro teorii, kterou z praktického žití v Japanu nedostávám v takovém rozsahu a ještě navíc v česky...řada věcí, jsou tzv. ztraceno v překladu ( a je jedno jestli  z jp do aj, nebo z jp do čj :) )

5 Teia Teia | E-mail | Web | 13. října 2013 v 18:01 | Reagovat

Jak vidím, o Japonsku si toho musím ještě hodně načíst. :)

6 The Wall The Wall | Web | 14. října 2013 v 15:16 | Reagovat

Zeď ti blahopřeje! Tvů blog se stal oficiální cihlou!

7 Vendy Vendy | Web | 21. října 2013 v 9:24 | Reagovat

Megalomanství je asi celosvětový problém.
I když jsem slyšela, že pyramidy například mají jiný význam, než jako fanfaronské úložiště pro poslední odpočinek faraonů (pyramidy zmiňuji proto, že údajně jsou propojeny i s dalšími stavbami tohoto druhu po celém světě, tedy kdoví, jestli i japonské mohyly nemají nějaký účel.
Článek je to zajímavý, pochovávání mrtvých do hliněných nádob je obdobou pochovávání mrtvých do rakve(jen forma ukládání je asi u rakví pohodlnější nedovedu si představit, jak mrtvé do těch nádob napasují, jestli je spouštějí shora nebo jaký způsob volí. Co se keramických nádob týče, jsou asi inspirativní coby urny pro zpopelněné ostatky.

8 Pavlína Veselá Pavlína Veselá | E-mail | 26. května 2015 v 14:46 | Reagovat

Dobrý den, na Vašich stránkách jsem nikde nenalezla Váš kontakt. Obsah blogu se mi velice líbí a chtěla jsem Vás
kontaktovat ohledně nabídky spolupráce s jedním z největších českých internetových knihkupectví. Pokud to bude jen trochu možné, napište mi, prosím, na pavlina@megaknihy.cz. Do předmětu uveďte adresu Vašeho blogu. Těším se na spolupráci, Pavlína Veselá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama