Uči a tatemae aneb Japonská mentalita pod lupou

18. září 2013 v 14:34 | Akiyama Kara |  Japonsko
Na tento článek jsem se chystala už dlouhou dobu a až teď jsem se odhodlala ho napsat. Spousta lidí neví, proč se Japonci chovají tak, jak se chovají. Abych se přiznala, v některých aspektech jejich mentality se nevyznám a myslím, že ani v budoucnu mě žádné světlo z nebes neosvítí, ale pro tento článek stačí pouze pár pojmů. Doufám, že vás člínek zaujme. Jsou to uči, soto, tatemae, honne a wa. Porozumění jiné kultuře je věc velmi složitá, ale doufám, že po tomhle článku vám hned bude jejich myšlení jasnější.



Pravděpodobně první, s čím se cizinec setká, je koncept uči-soto. Uči (内) znamená uvnitř, soto (外) zase venku. A o co jde? Japonci jsou od malička zvyklí žít ve skupině. Japonci potřebují vědět, že někam patří. Ať je to rodina, třída, škola, firma, nebo stát. I u nás máme něco podobného, ale smysl Japonců pro kolektiv je vyvinutý do té míry, až nám zůstává rozum stát.


Jak se to projevuje? Postojem k cizincům. Je to teď v Japonsku velký problém, ale je to součást jejich kultury. A oni si svých kořenů velmi váží a drží se jich, takže je prostě jen tak nezměníme. Oni věří, že Japonsko je to nejlepší, a ačkoliv jsou jinak velmi pokorní, co se ostatních národů týče, jistě přijde doba, kdy vám řeknou, že Japonsko to dělá líp. Proto taky nemají moc slitování s cizinci. Protože cizinci jsou soto, vnějšek, se kterým oni nemají nic společného. Pokud se zamyslíte, všechny národy na světě to dělají, jen ne v takové míře.

Má to ale světlé stránky. Jsou nesmírně loajální. Jakmile se s nimi spřátelíte, v podstatě by pro vás udělali první poslední. Důkazem budiž asi dvacet nabídek na ubytování včetně stravy na měsíce. Dokonce mi kdosi psat, že pokud bych se rozhodla studovat na rok v Japonsku, přihlásí se jako moje hostitelská rodina. V tomhle směru jsou opravdu úžasní. Díky uči a soto také nevznikají žádné šílené situace po zemětřesení, tsunami nebo tajfunu. Všichni jsme uči, musíme se chovat v zájmu skupiny.

Na to také navazuje tatemae a honne. Tato slova jsou pravděpodobně méně známá. Zjednodušeně, tatemae je to, co říkáte, a honne to, co si myslíte. Když se vás kamarádka zeptá, jestli je v tom svetru stlustá, asi těžko jí odpovíte, že ano. Pokud tedy nejste brutálně upřímní. V Japonsku to funguje podobně, ovšem v mnohem větší míře.

Když vám jako začátečníkům Japonec oznámí, že vaše japonština/jedení hůlkou/úklona je skvělá, věřte, že není. A nebo ano, ale na to, že jste to nikdy předtím nedělali. Toto je tatemae. Když někdo v Japonsku žije, jednou se určitě s nějakým Japoncem/Japonkou spřátelí. Poté nastává ošklivá situace. Onen přítel vás pustí do své bubliny a najednou nezačne mluvit alá tatemae, ale příchází honne, krutá pravda.




Vaše japonština už nebude skvělá. Oni v ní budou hledat sebemenší chybičku, aby vás mohli upozornit. Ale nemyslí to samozřejmě zle. Existují ti, kteří vám dají sežrat, že jste cizinec. Ale takoví samozřejmě nejsou všichni. Já sice v Japonsku nežiju, ale troufám si říct, že jsem už za tuhle bublinu pronikla. Jasně, budou vás opravovat, poučovat, ale nesmíte se hned urážet, jako většina cizinců. Oni jen chtějí, abyste jejich kulturu měli opravdu v malíčku, když už jste se rozhodli věnovat se jí.

Poslední pojem, který tady dnes zmíním, je wa. Nejčastěji se překládá jako harmonie a myslí se tím harmonie v určitém společenství. Japonci, cokoliv kdykoliv dělají, dělají v zájmu wa. Proto nikdo při přírodních katastrofách nepanikaří. Proto musí změny ve firmě odsouhlasit všichni. Japonsko je země založená na domluvě a na kompromisu, protože to jediné zajistí wa.

Když máte co dočinění s cizí zemí, vždycky je slušností dodržovat její zvyky. Ať už jste tedy turista, japanofil nebo člověk, který chce (bude) v Japonsku žít, wa by pro vás měla být denním chlebem. Udržovat harmonii, chránit ostatní, pomáhat si navzájem, to všechno sem patří. A občas si říkám, že by bylo skvělé, kdyby i Češi znali tento pojem a mysleli na něj v každodenním životě.

A malá rekapitulace na závěr. Uči je vnitřek, skupina, například národ, třída, rodina. Soto je vnějšek, to, co nepatří do vaší skupiny a s čím si nemusíte lámat hlavu. Tatemae je něco jako vnější já, vaše veřejné názory. Honne je to, co si doopravdy myslíte, vaše vnitřní já. Wa znamená harmonie a je to to, k čemu jsou Japonci celý život vychováváni.


Pokud umíte anglicky, doporučuji toto video o honne a tatemae.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sara Whitney Sara Whitney | Web | 20. září 2013 v 16:40 | Reagovat

Díky za skvělý článek^^, o japonské mentalitě jsem "jakýs takýs" přehled měla, ale díky tobě jsem se nad tímhle ještě víc zamyslela. :)
Ano, kéž by lidi v Čechách měli o něčem takovém jako harmonie alespoň nějaké povědomí...

2 Vendy Vendy | Web | 24. září 2013 v 14:29 | Reagovat

V podstatě jsem za, když jsem v nějaké zemi, tak respektovat její zvyky, aspoň zdvořilostní. Nesnáším, když se někdo někam přihrne a myslí si, že mu patří celý svět a všichni si musej sednout na prdel.
Japonci jsou pro mě dost nepochopitelní a myslím, že se umí hodně přetvařovat. Nebo, slušněji řečeno, ovládat. Nejsem takový znalec, stačil mi Šógun, abych si udělala obrázek o jejich myšlení a hlavně chování. Tím netvrdím, že je špatné, jen, že je pro mě jiné a dost vzdálené... Mají prostě jinou mentalitu. Přitom jsou fakt fascinující.
Asi takhle: byla bych poctěna jejich přátelstvím, ale dostat se s nimi do křížku bych nechtěla. :-)

3 Vendy Vendy | 24. září 2013 v 14:30 | Reagovat

P.S. přitom myšlenka harmonie se mi moc líbí, určitě by usnadňovala život. Aspoń ve smyslu, že by se lidi k sobě chovali slušněji...

4 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 29. září 2013 v 13:13 | Reagovat

Zajímavý a poučný článek. Jen v tom mám určité nejasnosti.
Za druhé světové války se Japonci
(uči) nechvalně proslavili jako nelítostní a krutí dobyvatelé, kteří s obyvatelstvem v dobytých zemích a s válečnými zajatci(soto)zacházeli hůře než s dobytkem. A říkali jim to, co si o nich mysleli. Chovali se k nim tedy "honne". Byť by se k nim jako k "soto" měli chovat "tatemae". To by tudíž mělo naznačovat, že je pustili do své "uči". Což se mi nezdá pravděpodobné.
To mi fakt nejde do hlavy, jak tento jejich uči-soto-honne-tatemae systém tehdy fungoval.

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 29. září 2013 v 13:24 | Reagovat

[3]: Vendy, já bych proti harmonii nic neměl. Jenže ona ta orientální harmonie je do značné míry postavená na pokrytectví. A to se týká nejen Japonců, ale i Číňanů a Korejců.
Já osobně budu raději žít v naší společnosti, kde sice není harmonie "národním náboženstvím", ale na druhou stranu je zřetelněji vidět, kdo je hajzl a kdo ne.;-)

6 Vendy Vendy | Web | 29. září 2013 v 13:58 | Reagovat

[5]: Nojo. Ona by stačila obyčejná slušnost. Ale zase, ta přece jen vede (těch hulvátů je pořád menšina, jsou jenom viditelnější.)
Jinak, dobrá teorie, že je zřetelněji vidět, kdo je hajzl a kdo ne.
To je totiž fakt. :-)

7 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 29. září 2013 v 14:26 | Reagovat

[4]: Právě naopak, honne a tatemae takhle nefunguje. Honne a tatemae se zachovává jedině ve skupině, tedy v uči. Soto je úplně mimo, tahle pravidla tam vůbec neplatí.
Za druhé světové války se Japonci pravda trochu odklonili, problém byl v tom, že jim vládl psychopat. A celé to bylo trochu složitější. ;

8 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 29. září 2013 v 14:29 | Reagovat

[7]: Ještě takový dodatek, nesouhlasím s tím, že je to celé postavené na pokrytectví. Vzhledem k tomu, že jejich a naše kultura je tak diametrálně odlišná. Já znám osobně spousty Japonců a myslím, že nikdo z nich není pokrytec. Taky je tady rozdíl mezi generacemi, ten taky nejde přehlížet. Ale jak už jsem psala, celé je to složité. :)

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 29. září 2013 v 15:12 | Reagovat

[7]: Jo, tak to by všechno vysvětlovalo. "Soto" je mimo, tudíž tam neplatí žádná pravidla. Tedy ani základní lidská pravidla. Japonci se tedy za války svým chováním vlastně od své ideologie nijak neodklonili. Chovali se jako správní "uči".
Svádět zvěrstva jednotlivců na vládu psychopata je poněkud liché. Oni totiž mnozí vojáci ta zvěrstva páchali rádi a ochotně, zcela nad rámec svých vojenských povinností. Je rozhodně rozdíl v tom, když nepřátelského vojáka v regulérním boji zastřelím a rozdíl v tom, když zastřelenému vojákovi ještě uříznu varlata a nacpu mu je do úst.
Japonci totiž ve své krutosti a nehumánnosti předčili německé nacistické hrdlořezy. Jenže se o tom moc nemluví, protože to od nás bylo daleko. Ale v Americe, v jihovýchodní Asii a v Tichomoří se o tom ví moc dobře. A můžeš hádat, jestli tam mají Japonce rádi? A navíc v Japonsku po válce nikdy neproběhlo nic podobného, jako v Německu probíhala denacifikace. Taky se Japonci po válce nikdy nikomu neomluvili. Na rozdíl od Němců. A proč taky? Proč by se uči omlouval nějakému podřadnému soto?
P.S. S kolika Japonci se stýkáš osobně fyzicky a nikoliv virtuálně na internetu?
Já netvrdím, že je to "celé" postavené na pokrytectví. Píšu tam, že je to do "značné míry" postavené na pokrytectví.;-)

10 Takara Takara | Web | 29. září 2013 v 16:25 | Reagovat

[8]: Jako teoretický článek je to dobrý je rozhodně vidět, že se o Japonsko zajímáš, ale Japonci dokážou být pokrytci také, jako každý jiný. A dokážou "neříkat pravdu" záměrně. Ne všichni jsou ctnostní a jejich chování se řídí honne a tatemae...(Fukushima není o honne a tatemae, ta je o zatloukání, stejně jako zatloukala ta společnost, které unikaly nebo unikají litry nafty do Oceánu)

11 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 30. září 2013 v 13:17 | Reagovat

[10]: Jo, taky si myslím, že každý Japonec zrovna nebude ctnostmi opředený samuraj.:-D

12 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 30. září 2013 v 16:14 | Reagovat

[9]: To je pravda, nesnažím se popírat to, že byli krutí nebo tak. Možná je problém v tom, že já druhou světovou válku nezažila, dokonce ani žádný režim, takže mi tyhle věci momentálně moc žíly netrhají.  ;-)
Ps.: Momentálně se dvěma, dost nepravidelně. Není to moc, pravda. Soudit národ podle dvou lidí je blbost, stejně jako soudit jednotlivce podle činů národa, tedy alespoň podle mě.

[10]: To rozhodně nepopírám, všichni jsme lidi. S tou Fukušimou souhlasím, možná jsem si to trochu zidealizovala. :D Snad se to příště nestane.

[11]: Jak už jsem psala, soudit podle jednotlivce asi nejde. I když oni samurajové nebyli zrovna vzorem ctnosti. :D

13 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 30. září 2013 v 17:32 | Reagovat

[12]: Já jsem taky druhou světovou válku nezažil. Ale zajímá mne kromě jiného i historie. V historii totiž nalézáme poučení pro budoucnost.;-)
Když si chceme o někom udělat objektivní obrázek, tak bychom se měli podívat na to jak se choval v minulosti a ne vycházet jen z toho, jak se chová zrovna teď.
Samozřejmě nelze podle činů jednotlivců soudit celý národ. Každý národ má však nějaké dominantní rysy, které se po staletí vytvářejí prostředím, ve kterém příslušníci národa vyrůstají. Pokud někdo například vyrůstá v prostředí, ve kterém je od narození přesvědčován o tom, že jako příslušník svého národa je něco víc, než příslušníci ostatních národů, tak to automaticky vezme za své.;-)
A třeba právě proto jsou Japonci až neskuteční šovinisti, nacionalisti a rasisti. I když za to vlastně sami ani moc nemůžou, protože tak byli vychovaní. A vůbec je nenapadne, že by to třeba mohlo být špatné.
Což se ovšem člověk nedozví, když kamarádí s dvěma Japonci.;-) A z anime se to taky nedozví.:-D

14 takara takara | Web | 30. září 2013 v 23:51 | Reagovat

[12]: Já chápu tvůj postoj k věci, protože zatím bydlíš daleko od toho. Až tu budeš bydlet, tak si myslím, že budeš jako my ostatní, zkoumat obaly od zeleniny, jestli to není z Fukushimy a i sama vyhledávat další informace ze zdrojů, které nebyly cenzurou zakázány...Když znáš honne a tatemae tak ti to určitě otevře oči a nebudeš se tatemae vůbec zabývat prostě to půjde jedním uchem tam a druhým ven, protože se jedná o informaci s výpovědní hodnotou, jako je povídání o počasí. Jako cizinci by bylo vhodné se honne a tatemae naučit...usnadní ti to život...Pokud totiž hraješ s otevřenýma kartama a děláš to jen ty, pak jsi ve značné nevýhodě, ostatní znají tvůj názor na věc, ale ty neznáš jejich...A v práci se to snažím používat...i když mi to nejde, často se neovládnu...(moje mysl mi říká: proč bys měla říkat opak toho, jak se vlastně cítíš...např.: jsem unavená, ale na otázku jak se cítím: řeknu, že dobře...nikdo nechce slyšet, že si unavená nebo nemocná :) v Čechách bych řekla, že jsem utahaná a dodala bych podrobnosti o posledním večeru :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama