Suši v duši (Denisa Ogino, Eva Urbaníková)

29. srpna 2013 v 18:03 | Akiyama Kara |  Recenze
Ano, další recenze! Popravdě, tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už dávno a neviděla jsem důvod, proč kvůli ní neodložit těch pár z knihovny. Přelouskala jsem jí za pár hodin a musím říct, že mě překvapila.






Autor: Eva Urbaníková, Denisa Ogino
Originální název: Sushi v dushi
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2012
Anotace: Denisa přijala pracovní nabídku v Japonsku, které si záhy oblíbila, Naučila se japonsky a nakonec se seznámila s Japoncem, do kterého se zamilovala. A protože city byly vzájemné, po nějaké době se vzali. Denisa toužila stát se "opravdovou" Japonkou a ve všem se přizpůsobit zemi, kde se rozhodla žít. Ukázalo se však, že to vůbec nebude jednoduché.

Prvních pár stránek jsem přečetla skoro okamžitě potom, co jsem se vrátila z knihkupectví. O pár dní později, ještě jsem dočítala Temného gryfa, jsem se tedy pustila do ní. Začala bych s tím, co bych knize vytkla. Pro běžného čtenáře je tohle strašně nebezpečné. Někdo, kdo se o Japonsko vůbec nezajímá, tohle prostě bude považovat za normální. Viz komentáře na Databázi knih:




Tak. Přesně kvůli tomuhle by měl hned na první stránce zářit nějaký nápis. Samozřejmě, Japonci mají tradice, povinnosti k rodině a tak dále, ale nikdy, nikdy, to nevypadá takhle. A rozhodně není pravda, že všichni Japonci lezou do hostesingových barů. Většinou to vypadá tak, že chodí se spolupracovníky do barů, a to ještě jak kdo a ne každý den. Hlavně mě mrzí to přirovnání Japonska k Arábii, protože to už je úplný nesmysl.

Co se týče "týrání" dětí, tak musím říct, že my jsme trochu zhýčkaní. Já chodila celý život bosa a plochá chodidla nemám ani náhodou. Taky si v pokoji moc netopím a když je zima venku, je zima i uvnitř. Nikdy jsem nenosila svetry, tepláky nebo ponožky, nedejbože bačkory. A jak se to projevilo? Když chytám od ostatních chřipku, tak většinou ostatní leží čtrnáct dní doma s horečkami. Já zůstanu doma jeden den se zvýšenou teplotou a jsem schopná normálně fungovat. Sice se to zdá kruté, ale Japonci jsou nejzdravější a nejdéle žijící národ na světě. A to mluví za vše.

A teď tedy zpátky ke knize. Našla jsem pár pravopisných chyb, ale to není tak strašné. Styl psaní se mi líbil, s tím nemám problém, jen jsem se občas trochu ztrácela, jak autorka přeskakovala v ději. Například z doby, kdy poznávala manžela, hned zase k době, kdy letěla se synem zpět na Slovensko. Taky mi tam trochu chyběl závěr. Zajímalo mě, co se synem dělali potom, co se dozvěděla, že jí manžel v Japonsku nechce. Možná to byl i záměr, ale stejně jsem měla pocit, že někdo vytrhal stránky.

Co říct na závěr. Knížka opravdu dobrá, jen kdyby nemystifikovala laiky (nechci tím říct, že jsem profík, ale prostě o tom něco vím). Taky by mě zajímalo, jak je na tom syn, ale to chci asi trochu moc. Nicméně, nebudu to s hodnocením moc přehánět, přece jen je hora lepších knížek. Strhávám osm "bodů" hlavně za to, co jsem shrnula hned v prvních odstavcích.


2/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 takara takara | Web | 6. září 2013 v 0:07 | Reagovat

Tahle kniha zvedla mandle všem, kteří v Japonsku žijí. Nelíbila se ani trošku. Za sebe můžu napsat: Nesoudím jí za to, že píše o Japonsku tak, jak píše (což jí Japanofilové mají hodně za zlé) ALE v knize je řada faktických chyb, takže knihu si určitě užijte, ale myslete na to, že se nejedná o objektivní popis Japonska a kniha je napsaná tak, aby se PRODÁVALA. (Ženy otrokyně...proboha ne!!! Paní měla špatný výběr a její manžel se k ní choval špatně...to se prostě stává. Prostě někdy si vybereš špatně...Nehledě na to, že byla dosti naivní: manžela potkala v baru, takže pokud někdo chodí pravidelně do baru, tak s tím pravděpodobně po svatbě jen tak nepřestane. Otužování dětí je také věc individuální... A co s ní bylo potom? Odstěhovala se na Slovensko, chvíli se se synem protloukala jak mohla, našla si přítele, pak začala učit japonštinu, napsala tenhle román pro ženy a začala boom Japonska na Slovenku. Navarme si Japonsko je její kuchařka. Dělá předváděčky apod. Dokázala na svém "neštěstí" vydělat z toho důvodu před ní smekám, i když ke knize mám výhrady, ne pro negativismus a negativní popis Japonska. Měla těžký život takže to chápu a chápu, že se to řadě lidí nelíbí, protože oni mají v Japanu lepší život. Ale faktické chyby se mi nelíbí, ty by tam opravdu být neměly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama