Gejša (Artur Golden)

13. srpna 2013 v 12:02 | Akiyama Kara |  Recenze
Už dlouho jsem slibovala recenzi na Gejšu, takže tady jí máte. Jen upozorňuji, že vzhledem k tomu, že jde o Japonsko, se budu hodně, hodně, hodně rozplývat a možná nic z toho nebude dávat smysl.





Příběh malé Čijo, která se má stát slavnou gejšou Sajuri, začíná v chudé japonské rybářské vesnici, kde Čijo do smrti své matky vyrůstala, a to ve velké chudobě. Když ji jako devítiletou prodají do Gionu, kjótské čtvrti gejš, dívenka rázem přijde o rodiče i starší sestru. Díky svému půvabu a nezvyklým šedomodrým očím se nestane obyčejnou prostitutkou, ale nastupuje nelehkou cestu k postavení profesionální gejši. Pro osamělé děvčátku z venkova je předválečné Kjóto s nádhernými čajovnami a divadly, úzkými postranními uličkami, zdobnými chrámy a příbytky umělců světem plným nástrah a nebezpečí. Zatímco se učí umění gejš - tanci a zpěvu, nošení kimona, složité úpravě líčení a účesu či svůdnému nalévání saké -, podstupuje zároveň nelítostný souboj se žárlivou starší gejšou Hacumomo, která ji zuřivě nenávidí. Čijo zvolna proniká do urputného soupeření o přízeň mužů a peníze, které z ní plynou - a tento boj se nezastaví před žádnou podlostí či intrikami. Když však Čijo překoná všechny překážky a stane se z ní gejša Sajuri, zradí ji vlastní srdce. Navzdory tomu, že v životě gejši není místo pro opravdový milostný cit, je Sajuri rozhodnutá vzdát se všeho, aby získala jediného muže, po němž kdy v životě zatoužila.


Nejprve musím říct, že knížku jsem četla už dávno, asi před třemi lety, a poté jsem shlédla film. Nakonec jsem se k tomuto skvělému příběhu vrátila a opravdu toho nelituji. Opravdu krásný a dojemný příběh, ale nic vymyšleného, opravdové a reálné Japonsko tak, jak by si ho přál poznat snad každý (včetně mě). Golden má na svém kontě už dvě knihy, obě dvě opravdu dobré (Gejša a Gigolo), ale k té druhé jsem se zatím nedostala.

Začnu reáliemi. Golden vystudoval japonskou historii a dějiny umění na univerzitě, takže o tématu něco ví. Navíc, strávil hodně dlouhou dobu v Japonsku. Díky tomu také kniha nabírá na uvěřitelnosti. Co oceňuji je to, že autor si vybral jako téma právě gejši. Není lehké proniknout do jejich světa, ale ani ony nemohou proniknout lehce do toho našeho, tedy alespoň v té době ne. Běžný evropský čtenář si to asi ani neuvědomuje, ale díky této knize můžeme proniknout do světa, kderý by nám jinak zůstal nepřístupný. Gejši lpí na svém soukromí.

"Gejši nejsou kurtizány. Ani manželky. Prodáváme své schopnosti, ne svá těla."

Všechny postavy mají něco do sebe. Autor je stvárnil opravdu skvěle, celou dobu, co jsem knihu četla, jsem měla pocit, že doopravdy sedím u stolku s čajem a naproti mě sedí stará Čijo a vypráví svůj příběh. Stejně tak Matka, Hacumomo, Dýně, Mameha, Ředitel... Všechny postavy měly svůj vlastní příběh, vlastní pocity, a i když toto můžete najít skutečně ve všech knihách, Gejša působí dojmem skutečným memoárů.

Ačkoliv nejsem příznivcem romantiky, rozhodně mi nevadila Sajuřina posedlost Ředitelem, právě naopak. Není to žádná banalita, naopak. Můžeme jasně vidět, jak gejši pohlíží na lásku, ale také to, že nic není nemožné. Sajuri si šla za svým, dokonce se nebála udělat nic tak příšerného jako nechat se nachytat "v posteli" člověkem, který ji miloval. Myslím, že je to vyjímka, protože se nestává často, aby se gejša zamilovala.

"Gejše nepřísluší něco si přát. Gejše nepřísluší něco cítit."

Další klady jako krásný a milý styl psaní, spousta reálií (pro japanofila naprosto nepostradatelných), už snad ani nemusím zmiňovat. Právě naopak, ráda bych rozpitvala jeden problém, který na tomto titulu vidím. Už dlouho říkám, že podobné knihy by měli číst jen lidé, kteří si o Japonsku a jeho mentalitě a kultuře něco zjistili. Jednak nebudou stále dokola opakovat, že gejši jsou vlastně prostitutky, jednak se trochu zamyslí nad celým příběhem.

Ano, je kruté, že její rodiče Čijo prodali. Ale v Japonsku se to dříve stávalo často. Jedna gejša, jejíž jméno si už nepamatuji, pocházela z rodiny, kde bylo šest dětí. Otec tedy musel živit sedm hladových krků, manželka totiž dříve nepracovala, a nešlo o žádného politika nebo obchodníka, takže je jasné, že moc peněz neměli. Prodat jedno dítě je sice kruté, ale zaručuje to, že ostatní z rodiny přežijí.

Gejšino mizuage (panenství) se opravdu draží, nicméně stále to není ta prostituce, jak jí známe my. Gejša není šlapka, ale umělkyně, a myslím, že kniha to dostatečně dokazuje. To, co Sajuri udělala, není typicky japonské, ale co v té době bylo.

"Nejsme gejšami proto, abychom uskutečnily své cíle, ale proto, že nemáme žádnou jinou možnost."

Pokud jsem vás navnadila ke čtení, jsem opravdu ráda. Pro ty z vás, které gejši zajímají, si počkejte na článek, ale ještě předtím vám doporučím pár videí na YouTube, kde je vyobrazen ten typičtější svět gejš. Tady můžete najít zpověď moderní kjótské gejši. Dále tu pak mám krátké video o gejšách, bohužel v angličtině bez titulků. Rozhodně si ale nenechte ujít dokument od BBC, který ukazuje, že i dnes se mladé dívky chtějí stát gejšami. Pokud jste viděli film Gejša, asi je vám jasné, že Sajuřin tanec není tak úplně typický. Proto doporučuji toto video.

9/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Můj Japonský Dům Můj Japonský Dům | Web | 13. srpna 2013 v 15:03 | Reagovat

Mohlo by to být určitě zajímavé, ale gejša mě moc nepřitahuje, i když její oblečejí stojí za to.
Tak pokud jí někde uvidím, koupím si jí a možná mě zajme.

2 Ria Ria | Web | 14. srpna 2013 v 17:24 | Reagovat

Jako film to bylo super, knížku jsem bohužel nečetla :)

3 Sara Whitney Sara Whitney | Web | 18. srpna 2013 v 8:49 | Reagovat

Naprosto souhlasím a můžu ze svého vlastního okolí potvrdit, že spousta lidí si plete gejšu s prostitutkou, a to mě vždycky dokáže zvednout ze židle.
Kniha se mi moc líbila a přesně jak říkáš, je to vhled do života gejš. Za sebe můžu z autorů píšících z japonského prostředí ještě doporučit Gail Tsukiyamu a její Uličku tisíce květů. Autorka píše i z čínského prostředí, knihy odtud jsem ale ještě od ní nečetla.^^

4 Vendy Vendy | Web | 27. srpna 2013 v 11:41 | Reagovat

Vím, že na tuhle knihu byl natočen i film, ale neviděla jsem, ani jsem nečetla. Možná někdy, knihy na přečtení už se mi řadí až za roh a nevím, jestli se ke Gejši vůbec dostanu. Ale je jedna z těch, které bych si přečíst chtěla.
A docela mě ani nepobuřuje fakt, že prodávali své děti nebo je nutili k prostituci. Je to sice smutné, ale v podstatě nejjednodušší výdělek. Kdyby to bylo v mé moci, aby děti ani dospělí nestrádali, udělala bych to. Jenže tohle v mé moci není... ale to jsem odbočila.
Teď čtu (už zase, nebo spíš ještě pořád) Hru o trůny, a tam o drsné reálie taky není nouze, i když je to příběh fiktivní. Spousta lidí, charakterů, bídy, a nouzových řešení - myslím, že i když jde o fikci a fantazii, tyhle věci jsou skutečné.
Z japonských knih,nebo spíš na téma Japonsko, jsem četla asi tři knihy, Šógun, Gaidžin a ještě jednu, teď si nevybavím název.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama