1. Můj pan Sáček rýže

16. srpna 2013 v 8:00 | Akiyama Kara |  Překlady
Kdysi dávno žil v Japonsku statečný bojovník všem známý jako Tawara Toda, neboli "Můj pán Sáček rýže". Jeho pravé jméno bylo Fujiwara Hidesato a toto je velmi zajímavý příběh o tom, jak přišel ke své přezdívce.





Jednoho dne vyrazil do světa, aby hledal dobrodružství, neboť měl povahu bojovníka a nedokázal být nečinný. Tak si připnul své dva meče, vzal si svůj obrovský luk, mnohem vyšší, než byl on sám, hodil na záda toulec a vyrazil.
Nedošel daleko, když se ocitl u mostu Seta no Karashi klenoucím se na konec nádherného jezera Biwa. Sotva vkročil na můstek, uviděl obrovského hadovitého draka ležícího přes cestu. Jeho tělo bylo tak velké, že vypadalo jako kmen borovice a zabíralo celý most na šířku. Jedním z obrovských drápů spočíval na jedné straně mostu, zatímco jeho ocas ležel na té druhé. Zdálo se, že obluda spí, a když se nadechla, z jejích nozder šlehal oheň a stoupal kouř.
Zpočátku se Hidesado nemohl ubránit zděšení při pohledu na hrůzné monstrum ležící v cestě, protože se musel buď vrátit, nebo jít přímo před drakovo tělo. Nicméně to byl statečný muž a tak zaplašil všechen strach a vykročil neohroženě kupředu. Křup, křup! Šlápl na obludu a bez jediného ohlédnutí pokračoval.
Byl jen pár kroků daleko, když zezadu zaslechl volání. Když se otočil, byl velmi překvapen, protože nestvůra zmizela a na jejím místě stál podivný muž, slavnostně se uklánějící až k zemi. Jeho rudé vlasy mu splývaly přes ramena a jeho hlava byla zdobena korunou ve tvaru dračí hlavy. Byl oblečen do zelených šatů se vzorem mušlí. Hidesato okamžitě věděl, že to není obyčejný smrtelník a přemýšlel nad touto podivnou událostí. Kam se drak ztratil, za tak krátkou dobu? Nebo se změnit v tohoto muže, a co vlastně celá ta věc znamená?
Zatímco se mu hlavou honily tyto myšlenky, přišel k muži na mostě a oslovil ho:
"Byl jsi to ty, kdo mě právě teď volal?"
"Ano, já," odpověděl cizinec. "Mám na tebe upřímnou prosbu. Myslíš, že byste mi mohl vyhovět?"
"Pokud to bude v mých silách, určitě ano," řekl Hidesato. "Ale nejdřív mi řekněte, kdo jste?"
"Jsem Dračí jezerní král a můj domov je ve vodách pod tímto mostem."
"A co ode mě žádáte?"
"Chci, abys zabil mého úhlavního nepřítele, stonožku, která žije vysoko v horách," odpověděl Dračí král a ukázal na vrchol na protějším břehu jezera.
"V tomto jezeře žiji po mnoho let a mám velkou rodinu, děti i vnuky. V minulosti jsme nějakou dobu žili v teroru obrovské stonožky, která večer co večer přicházela a brala si jednoho z mé rodiny.
Já je zachránit nemohu. Pokud to bude ještě pokračovat, nemusím přijít jen o své děti, ale sám padnu za oběť bestii. Jsem proto velmi nešťastný a proto jsem se rozhodl požádat o pomoc člověka.
S tímto záměrem jsem po mnoho dní čekal na mostě v podobě hrozivého draka, kterého jsi viděl, v naději, že přijde silný a statečný muž. Ale všichni, kteří se zatím objevili, můj vzhled vyděsil a utekli tak rychle, jak jen mohli. Jsi první člověk, který se na mě podíval beze strachu, a tak jsem okamžitě věděl, že ty jsi ten, kdo mi může pomoci.
Prosím tě, smiluj se nade mnou. Pomůžeš mi zabít mého nepřítele?
Hidesatovi bylo Dračího krále velmi líto, když poslouchal jeho příběh, a ihned slíbil, že udělá, co bude moci, aby mu pomohl. Zeptal se, kde stonožka žije, aby na ni mohl okamžitě zaútočit. Král odpověděl, že její domov je na hoře Mikami, ale že každou noc přichází v určitou dobu do jezerního paláce a že by bylo lepší do té doby počkat.
A tak byl Hidesato přiveden do paláce Dračího krále pod mostem. Bylo zvláštní, že když svého hostitele následoval do jezera, voda se rozestoupila a nechala je projít. Jeho oblečení nebylo vůbec vlhké, i když se ocitl pod vodou.
Hidesato nikdy neviděl nic tak krásného jako tento palác z bílého mramoru. Často slýchával o paláci Krále moře, kde všichni sluhové byly mořské ryby, ale majestátní budova na dně jezera Biwa ho zcela okouzlila. Drobné zlaté rybky, červení kapři i stříbrní pstruzi čekali na Dračího krále a jeho hosta.
Hidesata ohromila oslava, kterou pro něj připravili. Namísto talířů se jedlo z vykrystalizovaných lotosových listů a květů a hůlky byly z nejvzácnějšího ebenu. Jakmile se usadili, otevřely se posuvné dveře a připlulo deset krásných zlatých ryb - tanečnic. Za nimi následovalo deset kapřích hudebníků s koto a šamiseny.
Čas letěl a brzy nastala půlnoc. Krásná hudba a tanec vyhnaly všechny myšlenky na stonožku. Dračí král se chystal nalít bojovníkovi čerstvý pohár vína, když se palác náhle otřásl údery nedaleko pochodující armády.
Hidesato a jeho hostitel vyskočili a vrhli se na balkon. Bojovník spatřil na protější hoře dvě ohnivé koule letící blíž a blíž. Dračí král se za ním krčil a třásl se strachy.
"Stonožka! Stonožka! Ty dvě žhnoucí koule jsou její oči. Jde si pro svou kořist! Nyní přišel čas zabít ji."
Hidesato pohlédl směrem, kam jeho hostitel ukazoval, a v matném světle hvězd spatřil nejprve oči a za nimi obrovské, dlouhé tělo vinoucí se kolem hor. Dvě koule, zářící jako lampiony, se pomalu blížily ke břehu. Bojovník nedal najevo strach. Snažil se uklidnit Dračího krále.
"Nebojte se, jistě stonožku zabiji. Jen mi přineste můj luk a šípy."
Dračí král udělal, co mu řekl. Hidesato si všiml, že mu v toulci zbyly jen tři. Vzal luk, vložil šíp do zářezu, pečlivě zamířil a vystřelil.
Střelec zasáhl monstrum přesně uprostřed jeho hlavy, ale místo toho, aby se šíp zapíchl, jen neškodně sklouzl a spadl na zem.
Nenechajíc se odradit, Hidesato vzal další šíp, napnul luk a vystřelil. Opět se trefil přímo do stonožčiny hlavy a znovu se nic nestalo. Obluda byla nezranitelná! Když Dračí král viděl, že zbraně válečníka jsou proti stonožce bezmocné, ztratil odvahu a začal se znovu třást strachem.
Hidesatovi už zbyl jen jediný šíp. Věděl, že s ním monstrum nezabije. Pohlédl přes jezero. Obrovský hmyz se sedmkrát ovinul kolem hory a brzy měl přijít dolů k jezeru. Jeho oči jako ohnivé koule plály blíž a blíž a světlo z nich se začalo odrážet na klidné hladině jezera.
Najednou si válečník vzpomněl, že prý lidské sliny jsou pro stonožky smrtelné. Ale toto nebyla obyčejná stonožka. Hidesato se rozhodl využít svou poslední šanci. Vzal si poslední šíp a jeho konec si vložil do úst. Poté pečlivě zamířil a znovu vystřelil.
I tentokrát se Hidesato trefil přesně, ale místo toho, aby šíp neškodně spadl na zem, se zaryl přímo doprostřed hlavy obludy.
Monstrum se začalo zmítat v křeči a jeho ohnivé oči potemněly, jako když se západ slunce po bouřlivém dni promění v černou noc. Dokonalá tma zakryla nebe. Hromy burácely, blesky se křižovaly, vítr burácel a zdálo se, jako když se samotný svět chýlí ke svému konci.
Dračí král a jeho děti se krčily v různých částech paláce, vystrašení k smrti, když se budova otřásla v samotných základech. Potom strašlivá bouře znenadání skončila a nastal krásný den. Stonožka zmizela.
Vděčnost Dračího krále neznala mezí. Celá rodina se sešla, aby se poklonila před válečníkem, nazývajíc ho jejich spásou a nejodvážnějším bojovníkem v celém Japonsku.
Byla přichystána další oslava, o mnoho nákladnější než ta první. Všechny druhy ryb, připraveny všemi myslitelnými způsoby - syrové, dušené, vařené a pečené, podávané na korálových podnosech a křišťálových mísách, naservírovali před Hidesata a víno bylo to nejlepší, co kdy ve svém životě ochutnal. Na kráse neubíralo ani to, že jasně svítilo slunce, hladina jezera se leskla jako tekuté diamanty a palác se zdál být tisíckrát krásnější než v noci.
Dračí král se snažil svého hosta přesvědčit, aby zůstal ještě několik dní, ale Hidesato trval na tom, že se vrátí domů, když dokončil, co měl vykonat, a musí se proto vrátit. Vládce a jeho rodina byli opravdu smutní, že musí odejít tak brzy, ale zato ho donutili přijmout alespoň několik malých dárků, jak říkali, na znamení vděčnosti, že je navěky zbavil jejich nepřítele.
Když bojovník vystupoval z vody, zástup ryb se náhle proměnil v doprovod mužů. Všichni na sobě měli slavností roucha a na hlavách dračí koruny ukazujíc, že oni slouží velkému Dračímu králi. Dary, které nesli, byly následující:

Za prvé, velký bronzový zvon.
Za druhé, pytel rýže.
Za třetí, role hedvábí.
Za čtvrté, hrnec na vaření.
Za páté, zvonek.

Hidesato nechtěl tyto dary přijmout, ale Dračí král trval na svém, a tak nemohl odmítnout. Vládce sám doprovázel bojovníka až k mostu a loučil se s ním s mnoha úklonami a přál mu štěstí. Poslal své sluhy, aby Hidesata doprovázeli s dary až domů.
Válečníkova domácnost a sluhové byli velmi znepokojeni, když zjistili, že se předchozí noc nevrátil, ale nakonec dospěli k závěru, že se v prudké bouři uchýlil jinam. Když všichni, kteří na něj čekali, zahlédli družinu mužů s dárky, divili se, co by to mohlo znamenat. Jakmile poddaní Dračího krále složili Hidesatovu odměnu, bojovník vypověděl celý svůj příběh.
Ukázalo se, že dary, které od Dračího krále získal, mají kouzelnou moc. Jedině zvonek byl obyčejný a Hidesato pro něj neměl využití. Proto ho nechal zavěsit v chrámu, aby každou hodinu zvonil a upozorňoval celé své okolí.
Jeden pytlík rýže, nehledě na to, kolik z něho vzali, se nikdy nezmenšil, jeho obsah byl nevyčerpatelný. Role hedvábí se nikdy nezkrátila, jakkoliv dlouhé kusy byly odříznuty pro válečníkovo nové oblečení připravené na oslavy Nového roku.
Ani hrnec na vaření nebyl tak úplně obyčejný. Bez ohledu na to, co do něj dali, nikdy se jídlo nepřipálilo a vždy bylo výborné.

Zpráva o Hidesatově štěstí se šířila široko daleko. Protože nepotřeboval utrácet za rýži nebo hedvábí, stal se velmi bohatý a prosperoval. Díky tomu byl znám jako Můj pan Sáček rýže.


Pozn. překl.: Doufám, že se vám tento díl líbil! Tímto bych vás chtěla poprosit o nějakou (rozumnou) odezvu - jestli to má cenu a na čem bych měla ještě zapracovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sara Whitney Sara Whitney | Web | 19. srpna 2013 v 14:39 | Reagovat

Určitě to má cenu, překlad je nádherný, čte se to skoro samo, navíc je příběh opravdu zajímavý a ráda bych si přečetla i zbytek. Vím, že přeložit to je náročné a aby to nějak vypadalo, zabere to dost času, ale pokud se rozhodneš pokračovat, mě jako čtenáře rozhodně mít budeš.^^
Celý text je téměř bez chyb, stylisticky moc krásný, všimla jsem si opravdu jen pár drobností:
- Neřekla bych klenoucím se na konec jezera, ale asi spíše přes jezero, nezní mi to úplně přirozeně.
- V dialogu jezerního krále a Hidesata máš všude vykání až na jednu větu, kde si tykají, chtělo by to sjednotit.
- Prosím tě, smiluj se... - vložila bych tam uvozovky, pokud si to král pouze nemyslí.
- Stal se velmi bohatý a prosperoval. - Stal se velmi bohatým a jeho hospodářství prosperovalo nebo tak něco.
To by snad mělo být všechno.^^

2 Nila Nila | Web | 19. srpna 2013 v 23:36 | Reagovat

Ahoj! Máš obrovský talent! Přihlaš se do naší literární soutěže! Zviditelni si svůj blog!
MMD-pěkný blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama