Musaši (Eidži Jošikawa)

18. července 2013 v 8:00 | Akiyama Kara |  Recenze
Přináším vám recenzi na knížku, kterou jsem oficiálně překřtila na Devět set stran makropísmenek. Teď momentálně si válím šunky na Krétě (jaký paradox, já) a určitě se snažím něco sesmolit. Přednastavuji, protože netuším, jak to bude s internetem. No, konec zbytečných keců okolo, jdeme na to.



Děj se odehrává na počátku 17. století po skončení vleklých válek, jimiž byla sužována celá země. Vlády nad Japonskými ostrovy se ujal rod Tokugawa, který nastolil nový řád a umožnil život v míru po více než dvě a půl století. Země však byla zaplavena zástupy potulných samurajů bez pána, kteří toužili po slávě a bohatství. Hlavní hrdina, Mijamoto Musaši, byl zpočátku jedním z nich. Z nezkrotného mladíka se však po pečlivém studiu cesty meče vypracoval skutečný samuraj. Netoužil po nabízeném místě u mocného knížete a vydal se na cestu zdokonalení, jejímž cílem bylo dosažení dokonalého probuzení a vybroušení šermířské techniky na hranici možností. Musaši postupně vítězil nad všemi soupeři, rozhodující však nebyla jeho síla, ale jeho čisté srdce a nezdolné odhodlání. Poráží všechny slavné bojovníky a vytvoří si svou vlastní školu boje se dvěma meči, který později osvětlil ve své slavné Knize pěti kruhů. Avšak románový Musaši není jen bezcitným bojovníkem, je mužem milujícím natolik, že si svou lásku odepíral až do rozhodujícího souboje s nejsilnějším sokem, jímž byl Sasaki Kodžiró. Nakonec to byl lidštější a čestnější Mijamoto Musaši, kdo dodnes přetrval jako duch bojových umění a zůstal v paměti všech jako nejslavnější samuraj všech dob. Vše, co dnes Japonci o Musašim vědí, se odvozuje od Jošikawovy fabulace. V jeho podání je Musaši nejen jedním z nejlepších šermířů všech dob, ale i člověkem, který dosáhne dokonalosti po všech stránkách osobnostního rozvoje. Tímto dílem se Jošikawa v Japonsku proslavil natolik, že při zmínce jeho jména se většině lidí vybaví právě román Musaši. Svým jedinečným pojetím nejen stanovil hranice žánru, který se dodnes těší značné oblibě, ale současně lze Musašiho považovat za nejlépe vystavěný japonský historický román vůbec.

Nečekejte nějaký thriller, drama, vlastně nečekejte nic. Tahle knížka prostě nevygraduje a autor se o to ani nesnaží. Je jako loď v bezvětří - prostě si pomalu pruje. A pak se vynoří Kraken a sežere jí, než se stačíte rozkoukat. Asi tak na mě působila celá kniha. Nebylo to ale vůbec na škodu, ba naopak. Ačkoliv jde o popis života žijícího (dnes už ne, samozřejmě) samuraje, ponechává autorovy tuny prostoru k použití vlastní fantazie. Toho Jošikawa dokonale využil.

Nenajdete zde příliš mnoho akce, ale když už nějaká vznikne, opravdu to stojí za to. Všechny postavy jsou dokonale promyšlené, do detailu, a co je nejlepší, většina z nich doopravdy žila. Můžeme se jen domnívat, jak se ve skutečnosti chovaly, autor je ale popsal opravdu uvěřitelně.

Začněme třeba s Musašm. Je trochu matoucí, že hrdina, který na prvních stránkách nastoupí na scénu, se jmenuje Takezó. Nicméně je důležité číst dál, vše je v textu vysvětleno. Celá kniha není ani tak o tom, kam Musaši šel, nebo koho porazil, je to hlavně o rozvoji. Ať už jednotlivce, nebo celku. Největší změnu prodělá právě Musaši. Zezačátku ho vidíme jako chlapce, který touží jen po slávě a dělá samé pitomosti. Za vydatné pomoci mniha (shodou okolností je to Takuan Sóhó, který také ve skutečnosti žil a byl údajně dobrým Musashiho přítelem) se z Takezóa stává Mijamoto Musaši.

Seznámíme se také s dalšími postavami. Jednou z nich je Matahači, s nímž si osud nepěkně pohraje. Ve skutečnosti si zato ale může sám. Jeho lenost ho vede přímo do pekel. Ale v nejhorším přichází opět Takuan, aby Matahačiho zachránil. Všechno se pak obrací k lepšímu. Jeho příběh je zase příběhem člověka, který žije v temnotě, ale až nečekaná událost (nebudu raději prozrazovat) ho z ní vytáhne.

Samozřejmě nechybí ani láska a ženy. Ocú, která byla původně snoubenkou Matahačiho, ale zamilovala se do Musašiho. Akemi, dcera ženy, se kterou Matahači po bitvě u Sekigahary utekl, a se kterou si osud také nepěkně pohrál. O ní ale strach mít nemusíte. Samozřejmě vše dopadne dobře. Kapitola sama pro sebe je ale Osugi, Matahačiho matka. Ani ona to nemá jednoduché. Myslí, že jí Matahači zradil, a proto se vydává ho zabít. Je ale velmi stará a Musašimu navíc křivdí. I ona se ale probudí a zjistí pravdu. Mě osobně uchvátila její mateřská láska. Pořád svého syna miluje nadevše. Scéna, kdy přepisuje Sútru o mateřské lásce, je opravdu dojemná.

Nyní k praktičtějším věcem. Styl, kterým je kniha napsána, je velmi dobrý, ale občas trochu složitý. Není to tak, že bych se nemohla od knihy odtrhnout, ale na druhou stranu na mě působila opravdu věrohodně. Jako by autor ono sedmnácté století a éru Edo opravdu zažil. Ačkoliv nejde o nic akčního, děj se stále posouvá dopředu. Text obsahuje hodně věcí, nad kterými je dobré se zamyslet. Běžný člověk si to asi moc neužije, ale ten, který se zajímá o východní mentalitu a kulturu, si opravdu přijde na své.

Ačkoliv prokousat se oním "makropísmem" mi dalo spoustu práce a strávila jsem nad ním opravdu mnoho týdnů, nelituji. Kdybych mohla vrátit čas, přečtu jí rozhodně znovu. Nevím, jestli se do ní pouštět podruhé, teď rozhodně ne, protože jsem ráda, že už to mám za sebou.



10/10
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 21. července 2013 v 20:19 | Reagovat

Tohle vypadá jako zajímavá kniha. Přestože nejsem fanda do Japonska (ve smyslu fanouškovském), vzpomínám si, že mě takhle nadchla kniha Šógun, výborně napsaný román, a dost dobře i převedený do seriálové podoby. Intriky, krutos, čest i láska, to vše tak rafinovaně namixované, že se to četlo jedním dechem.
Tvou recenzovanou knihu chápu jako spíš životopisný román, než fikci.

2 ni-ia ni-ia | Web | 22. července 2013 v 14:12 | Reagovat

máš moc hezký blog :) Píšeš pěkně ;) mohla bych tě poprosit o koment?

3 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 1. srpna 2013 v 18:39 | Reagovat

[1]: Ano, je to výborný román. Nepřečetla jsem ho celý, ještě nebyl čas, ale jistě se na něj vrhnu. Jinak ještě doporučuji Gejšu od Arthura Goldena. Je to sice profláklé jako film, ale knížka je velmi dobrá. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama