Amerika vs. Japonsko - Hachiko

15. července 2013 v 7:33 | Akiyama Kara |  Japonsko
Tenhle článek mě napadl krátce poté, co jsem konečně stáhla a dokonce i otevřela jeden japonský film. Původně jsem chtěla psát recenzi, ale vzhledem k tomu, že jsem viděla dvě verze tohoto příběhu, rozhodla jsem se sepsat kratší článek sem do téhle rubriky. Ještě předtím, než budu něco psát, se musím přiznat, že tyhle americké verze nemám vůbec ráda. A nemám ráda Američany. A Ameriku. Takže to prosím berte s rezervou.



Hachiko, A Dog's Story vs. ハチ公物語


Hachiko, A Dog's Story

Dojemný příběh je americkou adaptací japonského skutečného příběhu, který vypráví o jednom oddaném psovi jménem Hačikó. Tenhle mimořádný pes doprovází svého pána Parkera Wilsona (Richard Gere), univerzitního profesora, každé ráno na nádraží a odpoledne se tam vrací, aby ho přivítal. Jednoho dne však Parker zemře a na stanici se už nikdy nevrátí. Ovšem Hačikó věrně čeká na stejném místě na svého pána den co den, celých devět let. Legenda o nesmrtelném poutu se traduje v Japonsku dodnes. Legenda o věrné oddanosti psa ke svému pánovi a o tom, jak se i ten nejobyčejnější rituál může stát největším a nejčistším vyznáním lásky.

Tohle je ta nejpřehnanější a nejpřeslazenější věc, kterou jsem kdy viděla. Tedy až po Ptácích v trní, nebo jak se to vlastně jmenovalo. V tomhle filmu se odráží přesně ta americká dramatičnost. Peníze a diváci za každou cenu. Věc, kterou já moc neocením. Hlavní problém, který s filmem mám, je ten, že se snaží co nejvíc přítáhnout lidi na úkor pravdivosti. Rozbrečet za každou cenu. Dobře, ten konec bych ještě zkousla, ale na začátku jsem bila hlavou o stůl. Co to jako mělo být?

Pro pořádek, skutečný Hachikou se, proboha, nikde neztratil. Ten profesor (mimochodem se jmenoval Hidesaburō Ueno) toho psa v roce 1924 prostě koupil.

8/10


ハチ公物語 (Hachikou Monogatari)
Japonská verze z roku 1987. Těžko hledat anotaci, je to starý film. Navíc, z té předchozí už víme, o co vlastně půjde. Teď k tomu, co si myslím o téhle verzi. Mě se líbila. Japonci se snaží zachytit události tak, jak doopravdy byly, na nic si nehrají. Samozřejmě občas se tam objeví nějaký divný moment, ale jinak se film drží skutečných událostí. Není to film pro každého. Rozhodně ne pro každého Evropana, protože emoce jsou tu vyjadřovány poněkud odlišně.

Co jsem ale musela opravdu ocenit je uvěřitelnost (doba, kdy se to odehrálo, byla poněkud odlišná, kombinace starého a nového) a taky všechny ty japonské zvyky v praxi, pro mě opravdu neocenitelná pomoc. Herecké výkony? Paráda. Radši už to tu moc pitvat nebudu. Ale tahle verze je podle mě o dost lepší než americká.

10/10


A na závěr kratší video o Hachikovi. Legendární pes, který má na Shibuya Station dnes i svou sochu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 15. července 2013 v 12:11 | Reagovat

Zrovna nedávno ten film viděla kamarádka (nejspíš ten americký) a pak mi o něm vyprávěla. Já bych se na to asi dívat nemohla, protože přesně ty dojáky nesnáším, jinak jako příběh je to pěkné, možná bych zvážila tu japonskou verzi - doufám, že ji vůbec seženu, když je to tak starý film... :)

2 Aki Mitsuko Aki Mitsuko | E-mail | Web | 16. července 2013 v 14:58 | Reagovat

Jo, tenhle příběh znám, od té doby bych taky chtěla Akitu domů :D.. a jinak jsme na tom stejně, taky nemám ráda Ameriku. A Američany. -.-

3 Atla Kauschimi Atla Kauschimi | Web | 31. července 2013 v 19:22 | Reagovat

Musím říct, že jsem viděla pouze Americkou verzi Hačika. Je jasné, že ten film zveličoval, ale i tak jsem si pobrečela nad vztahem psa k pánovi (Jsem hodně naivní člověk a zvířata nikdy nenechala mé oční kanálky suché).

A teď, díky tobě, přemýšlím i nad shlédnutím japonské verze. Jsem si jistá, že mě nesklame.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama