Cesta čaje

16. března 2013 v 16:53 | Akiyama Kara |  Japonsko
Abych pravdu řekla, pojem Čajový obřad nemám moc v lásce. Pramení to z mé snahy pochopit Japonsko. Japonci vnímají celkově čas a určité procesy zcela jinak. Upřesním. My, Evropané, vnímáme učení a vlastně všechno jako úsečku nebo polopřímku. Začneme a někde skončíme. Například Evropan začne hrát tenis. Když úspěšně odehraje zápas, řekne si "Aha, teď umím hrát tenis a můžu se jen zlepšovat". U Japonců to funguje jinak. Ti vnímají tyto věci jako kruh. Člověk se dostává stále v před, ale nikdy nenalezne konec. Jde jen o to, jak daleko dokáže dojít.



Právě proto budu používat pojem Cesta čaje - 茶道 (čadó). Dó znamená cesta. Můžete jí najít ve slovech jako "karatedó" (cesta prázdné ruky), kendó (cesta meče) nebo kjúdó (cesta luku -> japonská lukostřelba). Není to o tom "naučit se" něco, ale stále zdokonalovat nejen určitou vlastnost, ale také sám sebe. Což netrvá jen pár let či desetiletí, ale nestačí ani celý život. A přiznejme si, Japonci žijí v průměru nejdéle.

Ale zpátky k Cestě čaje. Obřad probíhá v místnosti, která se nazývá čašicu. Představuje ideál krásy a minimalismu - tedy holé stěny kromě výklenku, rohože tatami a tak dále. Dříve takto vypadaly v podstatě všechny japonské domácnosti, minimalismus považují za ideál krásy. Co se týče onoho výklenku, nazývá se tokonoma. Je v něm umístěná kaligrafie a ikebana. Těsně před pitím čaje je jakousi "povinností" hostů tyto dvě dekorace obdivovat. Vybírají se speciálně pro roční období.

Poté, co hosté shlédnou ikebanu a kaligrafii, dostanou od hostitele něco sladkého jako takový předkrm. Čaj je totiž velmi hořký. To nezní jako logický argument, ale dále bude vše vysvětleno. Ještě než se začne čaj pít, ušlehá ho mistr šlehačkou časen, která nápadně připomíná štětku na holení. Poté ho podá hostovi, který je ve společnosti nejvýznamější. Podle vážnosti pak putuje první miska, všichni se napijí z jedné. Poté dostanou vlastní čaj. Je slušnost nejprve misku prohlédnout, než začnete pít.

I Cesta čaje se vyučuje ve školách. Mezi nejznámější patří například Urasenke a Omotesenke. Z těchto škol se postupen času "odštěpily" další školy a vznikly tak jakési "sekty". Ty se poznají tak, že místo znaku "ke" na konci mají znak rjů, proud. Mezi známé patří například Edosenkerjů. Co se týče osobností, rozhodně nejznámějším mistrem Čadó je rozhodně Sen no Rikjů.

Jaká je hlavní myšlenka Cesty čaje? Krása a dokonalost. Vyjádření vzájemné úcty mezi mistrem a hostem. Vnímání souznění prostoru, obdivování umění. Důležitý je ale i chuťový požitek, který vznikne kontrastem mezi sladkým cukrovím a hořkým čajem. Dosáhnutí duševního klidu a harmonie.

A co bude další článek? To záleží i na vás - pokud napíšete, pokusím se vám vaše přání splnit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama